Historie

Starověký Egypt a Řecko – první zmínky o využití literatury k duševní pohodě.

Aristoteles – zakladatel poetoterapie; zjistil, že rýmovaná řeč může ovlivnit duševní stav člověka.

Kolem roku 100 n. l. – lékař Soranus z Efezu v Alexandrii a Římě praktikoval cílené využití literatury:

• tragédie pro pacienty s mániemi,

• komedie pro pacienty s depresemi.

1751 (Pensylvánie, USA) – v tamní nemocnici se čtení a psaní stalo součástí léčby; pacientská tvorba byla zveřejňována v nemocničních novinách The Illuminator.

18. století – knihovny jako běžná součást psychiatrických léčeben v Evropě.

1904 – americká knihovnice E. Kathleen Jonesová zavádí biblioterapii v nemocnici v Massachusetts; její přínos vedl k uznání biblioterapie jako knihovnického oboru v USA.

První světová válka (1914–1918) – biblioterapie se šíří díky potřebě pomoci vojákům s válečnými traumaty.

1916 – termín biblioterapie poprvé použit spisovatelem Samuelem Crothersem v časopise Atlantic Monthly.

1950s – právník a spisovatel Eli Greifer propaguje léčivou moc poezie.

1959 – Eli Greifer vede první poetoterapeutickou skupinu v nemocnici Cumberland, stát New York.

1964 – první národní workshop o biblioterapii v USA, sponzorovaný Národním institutem duševního zdraví a Americkou asociací knihoven.

2. polovina 20. století – vznik organizací jako International Federation for Biblio/Poetry Therapy (IFBPT) a rozmach odborných publikací na toto téma.

Současnost – na rozvoji biblioterapie se podílejí psychologové, sociologové, lékaři, knihovníci i další odborníci.