Pojem biblioterapie je používán pro označení psychoterapeutické metody, jejímž cílem je dosažení změny u čtenáře spojené s rozvinutím vlastního pohledu na sebe sama a získáním takových dovedností, které napomohou zdolávat životní problémy.
Biblioterapie je forma psychoterapie, která využívá léčivou sílu psaného slova. Opírá se o myšlenku, že vhodně zvolená kniha nebo text může člověku pomoci lépe porozumět jeho situaci, najít nový úhel pohledu a podpořit jeho duševní pohodu. Četba může fungovat jako nástroj sebepoznání, úlevy od vnitřního napětí a často i jako prostředek k opětovnému nalezení radosti ze života. Biblioterapie tak přirozeným a nenásilným způsobem napomáhá k obnově vnitřní rovnováhy a posiluje osobní spokojenost.
S biblioterapií se lze setkat v různých oblastech – využívá se v psychologické a psychoterapeutické praxi, v pedagogice, speciálním školství, sociální práci, ale i v knihovnách nebo komunitních centrech. Stále častěji se objevuje i v rámci skupinových či individuálních podpůrných programů zaměřených na duševní zdraví. Biblioterapii mohou vést odborníci (např. psychologové, terapeuti nebo speciální pedagogové), ale také knihovníci či lektoři, kteří mají zkušenosti s prací s textem a osobním rozvojem.
KREATIVNÍ BIBLIOTERAPIE
Specifická forma biblioterapie, která propojuje čtení s tvořivým sebevyjádřením. Na rozdíl od klasického přístupu, který se opírá hlavně o individuální četbu a reflexi, klade kreativní biblioterapie důraz na aktivní zapojení klienta – nejen skrze diskusi nad textem, ale i prostřednictvím psaní, vyprávění příběhů nebo dalších kreativních aktivit.
Tato metoda je často využívána ve skupinové terapii. Terapeut vybírá vhodný literární text, který následně předčítá nahlas. Po společném čtení následuje řízená diskuze, která pomáhá účastníkům propojit se s obsahem příběhu, sdílet své myšlenky, emoce a životní zkušenosti. Texty jsou voleny tak, aby byly nejen srozumitelné a podnětné, ale také vhodné pro čtení nahlas a pro konkrétní složení skupiny.
Cílem kreativní biblioterapie je podpořit sebepoznání, posílit schopnost reflektovat vlastní situaci a vyjádřit pocity bezpečnou formou. Může pomoci lidem lépe porozumět jejich onemocnění, vnitřnímu prožívání či těžkým životním událostem. Pravidelná práce s textem, psaním a diskuzí přispívá k budování sebevědomí, empatie a schopnosti zvládat náročné životní situace.
PRESKRIPTIVNÍ BIBLIOTERAPIE
Preskriptivní biblioterapie, někdy označovaná také jako svépomocná biblioterapie, je terapeutická metoda, při které jsou klientům na základě jejich individuálních potřeb doporučovány konkrétní knihy či žánry. Nejčastěji se jedná o naučnou literaturu zaměřenou na psychické zdraví, osobní rozvoj nebo zvládání konkrétních obtíží. Tyto knihy by měly být srozumitelné, přístupné a prakticky využitelné v každodenním životě.
Tato forma terapie může probíhat jak v klinickém prostředí (např. v nemocnicích, psychologických poradnách nebo terapeutických centrech), tak i v domácím prostředí klienta. Klient si doporučenou literaturu čte samostatně a její obsah poté reflektuje při setkání s terapeutem. Důraz je kladen na aktivní přístup pacienta a jeho ochotu pracovat na změně způsobu myšlení a zvládání obtížných emocí.
Cílem preskriptivní biblioterapie je podpořit pozitivní změnu v myšlení a chování prostřednictvím cílené četby. Pomáhá klientovi lépe porozumět sám sobě, rozpoznat nezdravé vzorce myšlení a nalézat nové způsoby, jak se s nimi vyrovnat. Jde o praktický a dostupný způsob, jak se terapeuticky rozvíjet i mimo samotná terapeutická sezení.
VÝVOJOVÁ BIBLIOTERAPIE
Terapeutická metoda zaměřená na děti a dospívající. Její využití je časté ve školním prostředí, vzdělávacích centrech a komunitních organizacích, kde ji primárně aplikují pedagogové, knihovníci a zdravotničtí pracovníci. Cílem této formy terapie je doporučit knihy, které se zabývají problémy, s nimiž se mladší věkové skupiny často setkávají, jako jsou sociální, emocionální a vývojové výzvy.
Vyprávění obsažené v těchto knihách pomáhá dětem a dospívajícím vyrovnat se s každodenními životními situacemi a lépe porozumět světu kolem sebe. Vývojová biblioterapie přispívá k rozvoji psychické odolnosti a schopnosti čelit těžkostem, které s sebou přináší růst a vývoj.
Rodiče často využívají tuto formu terapie, a to i nevědomě, když dětem přibližují témata, která jsou pro ně složitá, jako je například puberta nebo šikana. Knihy mohou sloužit jako cenný nástroj pro předání informací a nápadů, jak tyto obtíže řešit nebo jim dokonce předcházet. Taková literatura poskytuje mladým lidem praktické nástroje pro zvládání náročných situací a podporuje jejich osobní růst.
TERAPEUTICKÁ BIBLIOGRAFIE
Metoda, která se často používá v kombinaci s dalšími terapeutickými přístupy k léčbě a zvládání psychických a duševních problémů. Tato forma terapie spočívá ve spolupráci terapeuta s knihovníky, kteří společně sestavují seznam doporučené literatury, jež odpovídá individuálním potřebám klienta. Cílem je podpořit pokračující osobní rozvoj a zlepšení psychického zdraví prostřednictvím cílené četby.
Terapie se zaměřuje na rozvoj intelektuálního porozumění, stejně jako na zlepšení emocionálních a sociálních dovedností. Pomáhá klientům lépe porozumět svým emocím, komunikovat s ostatními a zlepšit schopnost zvládat životní výzvy.
HAGIOTERAPIE
Terapeutická metoda, která spojuje psychoterapii s duchovním přístupem, zejména prací s biblickými příběhy. Tento přístup vychází z přesvědčení, že biblické texty mohou pomoci jednotlivcům lépe porozumět jejich životním situacím a propojit je s existenciálními otázkami.
Používá se u lidí trpících závislostmi, neurotickými poruchami, ale také pro osobní rozvoj a sebepoznání. Kombinuje skupinovou psychoterapii s duchovními postupy, známými z praxe Otců pouště, a zaměřuje se na zlepšení psychického a sociálního prostředí jednotlivce.
Hagioterapie pomáhá změnit postoj k životu, podporuje rozvoj morálních hodnot a zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Metodu vyvinul Prokop Remeš, který ji od roku 1992 praktikuje v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích.
POETOTERAPIE
Arteterapeutická metoda, která, podobně jako biblioterapie, slouží jako podpůrný nástroj při psychoterapii. Využívá sílu poezie k uvolnění mysli, podpoře vnitřního klidu a urychlení procesu uzdravení.
Tato forma terapie pomáhá lidem vyjádřit a zpracovat emoce, sdílet své prožitky a vyrovnat se s osobními problémy, včetně závislostí. Nezáleží přitom na dokonalé formě básně – důležitá je myšlenka a emoce, kterou text nese.
Mezi významné osobnosti v oblasti poetoterapie patří Pavel Svoboda, který se této metodě věnuje řadu let. Je autorem knihy Poetoterapie a pravidelně publikuje články na toto téma v odborných časopisech. Poezie je pro něj nejen terapeutickým nástrojem, ale také osobní vášní.
POHÁDKOTERAPIE
Je jednou z forem arteterapie, která využívá léčivou sílu pohádek, a je proto přirozeně zaměřena především na děti. Pomáhá jim zpracovat vnitřní konflikty a porozumět sobě i světu kolem nich. Dětská mysl je totiž velmi citlivá na symboliku a fantazii, a právě to z pohádek činí účinný terapeutický nástroj.
Tato metoda byla odborně popsána a rozpracována ruskou doktorkou psychologie Taťánou Zinkevič-Evstigneejevovou, která ji s úspěchem využívá v praxi po celém světě. Pohádkoterapie působí především na podvědomé úrovni – skrze příběhy umožňuje dětem uvědomit si vlastní pocity, obavy či přání a lépe s nimi pracovat.
Klíčovým prvkem terapie je správný výběr pohádky. Ta by měla odpovídat věku dítěte i jeho aktuální životní situaci. Důležitou součástí procesu je také následný rozhovor – až při sdílení myšlenek a emocí, které pohádka vyvolala, dochází často k hlubšímu porozumění. Teprve tehdy může dítě s příběhem navázat vnitřní kontakt a využít ho k osobnímu růstu.